Řadový dům jako prostorová výzva aneb jak zkrotit úzký půdorys
Když jsme se přestěhovali do našeho řadového domu v pražských Holešovicích, první věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem postavila doprostřed obývacího pokoje starý kufr. Potřebovala jsem někam odložit věci, ale každý centimetr podlahy byl v tu chvíli vzácný. bydlení má totiž jednu specifickou vlastnost šířka místností bývá tak akorát na to, abyste se při procházení neotřeli rameny o obě stěny. A právě tady začíná opravdové kouzlo townhouse interior designu. Nejedná se o styl, který byste okopírovali z časopisu o vilách. Je to skládačka, kde každý kus nábytku musí nést minimálně dvě funkce. Místo honosných skříní sáhnete po systému, který se vejde do výklenku a ještě vytvoří iluzi prostoru. A přiznejme si, že uklízet hračky, které se válejí přes celou chodbu, vás přestane bavit po třetím zakopnutí. Klíč je v tom, naučit se využívat vertikálu a zároveň nechat podlahu co nejvíc volnou. To je základ, ze kterého budeme vycházet.
Tou největší bolestí malého řadového domu bývá host pokoj. Ne proto, že byste nechtěli hosty vídat, ale protože pro ně prostě nemáte místo. Každý metr čtvereční je už předem rozdaný mezi ložnici, pracovnu a dětský koutek. Řešení, které nám zachránilo kůži, byla pořádná sofa bed. Dlouho jsem se bála, že skončíme u laciné sedačky, která po rozložení připomíná spíš tábornickou postel. Nakonec jsme zvolili model s masivním dřevěným rámem a kvalitním pěnovým jádrem, které se dá rozložit jednou rukou. A tady narazíte na zásadní rozdíl v townhouse interior designu. Zatímco v bytě si můžete dovolit designový kousek, který jen hezky vypadá, tady musí sedačka fungovat jako postel pro vaši matku, která přijede na víkend, a zároveň jako místo, kde si odpoledne zdřímnete vy. Když jsme ji přivezli, manžel kroutil hlavou nad cenou. Po první návštěvě tchyně, která se vyspala jako v bavlnce, uznal, že to byla investice do rodinného klidu.
Obývací pokoj je srdcem každého domu, ale v řadovce se z něj snadno stane průchozí koridor. Tudy se chodí do kuchyně, tudy na zahradu, tudy do schodů. A vy uprostřed stojíte s konvicí v ruce a přemýšlíte, kam s konferenčním stolkem, aby do něj pořád někdo nevrážel. První rok jsme měli jen koberec a polštáře na zemi, protože každá židle překážela. Pak jsem objevila princip, který mění pravidla hry. Místo masivního stolu jsem zvolila lehký model na tenkých nožkách a ke stěně umístila lavici. Když přijde víc lidí, lavice se posune. Když je klid, slouží jako odkládací plocha. A pod ní jsem nechala vyrobit úzké zásuvky na deskové hry. Townhouse interior design totiž nestojí na tom, co koupíte, ale na tom, co vymyslíte. Zkuste si v obchodě sednout na židli, která stojí v řadě. Pak si ji postavte ke zdi, abyste viděli, kolik místa ukrajuje. Každý centimetr navíc v uličce mezi nábytkem je vykoupený.
Ložnice v řadovém domě často trpí syndromem špajzu. Je úzká, dlouhá a jediné okno je na severní stranu. Když tam postavíte klasickou postel s čelem a dvěma nočními stolky, nezbude místo ani na převlečení. Tady jsem sáhla po bed with storage, který má šuplíky zabudované přímo v rámu. Už žádné klečení na zemi a hrabání se pod postelí, kde se ztratila ponožka. Matrace leží na pevném slatted frame, který zajišťuje dostatečnou cirkulaci vzduchu, takže se nemusíte bát plísní. A místo drahých skříní jsme nechali vyrobit vestavěné police do celé jedné stěny. Jsou hluboké jen třicet centimetrů, takže nezabírají místo z místnosti, ale opticky ji prodlužují. Manžel si původně stěžoval, že se do nich nevejdou jeho kabáty. Pak jsme ale vyměnili ramínka za tenčí a najednou se vešlo všechno. Když máte málo místa, musíte změnit návyky, ne jen rozměry.
Dětský pokoj je v řadovém domě testem vaší trpělivosti. Dítě roste, mění se jeho potřeby a vy byste nejradši každý rok předělávali celou místnost. My jsme místo stálého nábytku zvolili systém, který roste s ním. Původně jsme měli jen matraci na zemi a dva koše na hračky. Postupně přibyla psací deska, pak police, nakonec pull-out sofa pro kamarády na přespávačku. U té jsem se dlouho rozmýšlela, protože většina výsuvných sedaček má tenké područky a tvrdý sedák. Našli jsme ale model s click-clack mechanismem, který funguje na principu sklopení opěráku. Žádné vytahování a složité posouvání. Stačí zatáhnout za pásku a sedačka se změní v rovnou plochu. A protože je potažená odolnou velvet upholstery, dítě ji může umazat od pastelek a stačí ji přetřít vlhkým hadrem. Sametový povrch navíc dodá malé místnosti na útulnosti, aniž by působil těžce. Důležité je, aby nábytek nepřebíjel prostor, ale doplňoval ho.
Jídelní stůl má v malém domě dvojí život. Ráno je to pracovní plocha, odpoledne místo na svačinu, večer centrum večeře. A pokud máte otevřený obývák s kuchyní, stůl se stává vizuálním středobodem celého přízemí. Zvolili jsme proto kulatý model, který se vejde do rohu a nikdo do něj nenaráží. Kolem něj mám čtyři židle, z nichž dvě jsou skládací a visí na zdi v předsíni. Když přijde víc lidí, prostě je sundám. Tento způsob myšlení je pro townhouse interior design naprosto zásadní. Nenechte se zlákat k tomu, že si koupíte obří rohovou sedačku, protože vypadá skvěle v showroomu. V úzké místnosti vám ukradne světlo a vytvoří tunel. Raději zvolte dvě menší křesla a mezi ně dejte konzoli, která slouží jako bar. Každý kousek musí mít jasný důvod, proč v domě je. Pokud ho nemá, patří na půdu, do garáže nebo k novému majiteli na Bazoši.
Největší chybou, které se lidé v řadových domech dopouštějí, je podle mě přeplácanost. Když máte málo místa, máte tendenci cpát do něj co nejvíc nábytku, abyste využili každý kout. Výsledek je pak stísněný a nepřehledný. Místo abyste pořídili šest malých poliček, kupte jednu dlouhou a pod ni dejte háčky na tašky. Místo abyste měli tři koberečky, které se budou posouvat, nechte podlahu holou a přidejte jeden větší kus, který místnost opticky sjednotí. A pokud máte možnost, zbavte se dveří. Ano, čtete správně. V našem domě jsme vyhodili dveře do obýváku a nahradili je závěsem z těžkého lnu. Když potřebujeme soukromí, zatáhneme. Když ne, místnost vypadá větší a vzdušnější. Stejně tak jsme odstranili dveře ze skříně v ložnici a dali do ní jen závěs. Ušetřili jsme tím patnáct centimetrů hloubky, které jsme využili na hlubší šuplíky. Každé takové rozhodnutí je jako tah v šachu. Musíte myslet o několik kroků dopředu.
Když se podívám zpátky na první rok v řadovém domě, vidím spoustu zbytečných nákupů. Knihovnu, která se nevešla do výklenku, křeslo, do kterého se nedalo pohodlně sedět, protože bylo příliš hluboké na úzkou místnost. Dnes už vím, že základ úspěchu tkví v tom, že si nejdřív nakreslíte půdorys, pak na něj obkreslíte všechny kusy nábytku v měřítku a teprve potom jdete nakupovat. A že se nikdy nes